Rok na cestách

11:57

. . . aneb co mi cestování dalo, vzalo, jak nacpat celý svůj život do dvou kufrů, jaký je můj život na cestách a jak to vlastně bude dál?


Zrovna včera jsem o tom tak přemýšlela. Je to už více než rok, co jsem se udělala jedno ze svých doposud největších rozhodnutí v životě a následný rok prožila jak na horské dráze. Za ten rok jsem i přišla na jednu velice důležitou věc - můžete snít o dané věci jak chcete, představovat si ji stokrát stále a znovu dokola, ale pokud neučiníte rozhodnutí, že do toho tedy opravdu jdete a chcete to, nic se nestane. A doposud se mi to vlastně ověřilo, že to tak funguje na všem. Dokud jsem se teda opravdu nerozhodla, že teda opravdu chci cestovat, nic se nedělo a ani jsem nepřitahovala žádné lidi, informace, události a příležitosti, ale v momentě, kdy jsem se pro to rozhodla, se najednou všechno změnilo.

A byl to opravdu zajímavý rok, řekla bych, že mi dal víc než mi vzal a že jsem i díky tomu všemu v některých věcech zase o něco trochu víc dospěla. Ale především to byla jedna velká i divoká jízda na horské dráze a to doslova. A se vším všudy. Cesta nahoru, i šílená cesta dolů, cesta do propasti a opět náročné stoupání nahoru. Někdy si říkám, že se mi trochu vymstilo, staré známé pořekadlo jak na Nový, tak po celý, protože to občas podle toho tak vypadalo, ale aspoň se mám teď zpětně čemu smát a když se tomu nesměju já, tak se aspoň mí přátelé smějí mně.


A co mi tedy cestování dalo? 
Především mi dalo neuvěřitelnou svobodu, ale zároveň i velkou odpovědnost. Svobodu rozhodnout se, kam půjdu, co udělám, kde budu bydlet a také jak se rozhodnu, ale i následnou odpovědnost za to nést si veškeré následky, které jsou s tím vším spojené, což vždy nebyla úplně růžová pohádka, ale s odstupem času mohu potvrdit, že když se říká, že pokud nejde o život, jde o hovno, tak je to opravdu skutečně pravda!

Dále mi cestování dalo nespočet nových přátel, dvě nové nejskvělejší parťačky z jihu na život a na smrt (a taky na kocovinu), nové zážitky, zlepšení se v angličtině, konečně mám i lepší přízvuk, nové pracovní příležitosti, poprvé v životě jsem vyzkoušela trávu, koláček s hašišem a nesla si potom za to všechny následky. Kluci z Německa mě učili správně kouřit cigarety (díky bohu jsem v tom nenašla zálibu), prožila jsem si svou první pořádnou opici, zjistila jsem, jak neskutečně může mít člověk nahnáno, když ho zastaví na hranicích při pasové kontrole pod doznívajícími účinky trávy a také jaké to je si ve vší veselé opilosti dojet na kole až do pokoje, zaparkovat kolo vedle postele a spokojeně usnout. I jaké to je ztratit se v 1 400 m nad mořem v mínusové teplotě pod nulou, bez vody, baterky, jídla, mapy a fungujícího mobilu v totální vánici, večerní tmě a neoznačené "lesní" zkratce.

Tohle všechno sem samozřejmě píšu jenom pro pobavení, abyste se tomu zasmáli stejně jako se tomu s postupem času směju i já. Ne proto, abych se tu nějak vytahovala, co všechno jsem už zkusila či vás k tomu nějak nabádala, to rozhodně ne! Opravdu všeho s mírou.


A co mi cestování vzalo?
Ačkoliv se o cestování vždy mluví jako o úžasné možnosti, jak investovat čas a peníze, tak bohužel pro mě to mělo i své stinné stránky, kterých jsem si užila dosyta. Opravdu všechno má svou hranici a já tu svou bohužel ignorovala a bylo jasné, že na výslunní či nahoře člověk není věčně a můj pád na sebe nenechal dlouho čekat. Zavinila jsem si ho tak trochu sama, během něho jsem přišla o pocit štěstí, šťastnou náladu, díky tomu promrhala nejeden den a nakonec ztratila i několik přátel. A v neposlední řadě jsem utrpěla i menší ztrátu v rámci školy. Budu muset o jeden rok prodlužovat, ale to mi vlastně ani moc nevadí.

Jak jsem zde psala nedávno, nakonec jsem se i dostala do velkých psychických depek a šílených stavů a nejhorší na tom všem bylo, že jsem věděla v čem je problém. Věděla jsem, že to je jenom v hlavě, ale prostě to nešlo zastavit. Prostě a jednoduše to nejde a jen tak člověku něco nepomůže. Ale díky Bohu už to mám celé za sebou (ale o tom se zase rozepíšu někdy jindy). V průběhu celého toho období jsem přibrala nejedno kilo, začala se víc nenávidět a trochu si poníčila i své zdraví, ale zpětně to vidím jako jednu velkou výhru!

Nakonec jsem si hodně srovnala priority, zjistila jsem na čem mi opravdu záleží a do čeho chci do budoucna investovat svůj čas a energii. Zjistila jsem komu na mě skutečně záleží, kdo je tu pro mě ať se děje, co se děje a naučila jsem se, jak si opět najít cestu sama k sobě a mít se zase ráda.

Ale v neposlední řadě mi to dalo tu nejcennější věc a tou je moje rodina. Kdo mě zná osobně, ví, že jsem si svými rodiči prošla během své puberty a hlavně i oni se mnou opravdovým peklem, za celých 22 let jsme měli hodně ups & downs (těch downs bylo spíš víc než míň) a bylo těžké si k sobě najít cestu, ale nakonec před mým odjezdem na Madeiru se to konečně celé zlepšilo a věřím, že odteď už to bude jenom dobré. Mám opravdu milující rodiče (teď už jsem si tím naprosto jistá) a jsem jim neskutečně vděčná, jak mě po celou dobu cestování podporovali a to jak psychicky, tak i finančně, ale především, že vždy podpořili mé každé šílené rozhodnutí a kdykoliv šlo do tuhého, tak tu byli pro mě, odhodlaní letět i na konec světa, jen aby bylo vše v pořádku a já byla šťastná. Mami a tati díky za všechno, mám vás ráda!

Nakonec jsem vlastně zjistila, že mám vůbec tu nejlepší rodinu na světě! Nejlepší mamku, taťku, babičky, dědu, tety, strejdy, bratrance a sestřenice a nikdy bych je za nic na světě nevyměnila. Tak často mi teď chybí všechny ty naše společné chvíle . . . Už se na vás zase moc těším!


ALE to nejlepší, co mi cestování dalo jsem si nechala až nakonec! Tím nejlepším je pro mě můj Lojzík, kterého jsem díky cestování poznala v Anglii loni před Vánoci. Nakonec jsme jeden na druhého museli čekat skoro 3/4 roku a trochu nám to trvalo, než jsme dospěli k tomu, že chceme být opravdu spolu a dokážeme z našeho vztahu udělat prioritu v tom slova smyslu, že nám jeden na druhému záleží a dokáže se mít rádi i přes to, že nás momentálně dělí 3 319 km, nejeden stát, pohoří, hurikán a oceán a stále na sebe dokážeme trpělivě čekat. 

Ačkoliv člověk, který by znal celý náš příběh a věděl, jak krátce spolu jsme, by si nejspíše ťukal na čelo a říkal, že jsem magor, když tohle dokážu říct natož říct, že Lojzík je ten osudový chlap, na kterého jsem celé ty dva roky čekala, natož, že si ještě myslím, že to takhle bude na dálku fungovat, ale mně to je jedno. Ať si každý ťuká na čelo jak chce a říká co chce, ale pro mě je to o pocitech, jak to člověk cítí a já to prostě momentálně takhle cítím a neměnila bych to za nic! A děkuju, že mi tě život přihrál, ačkoliv by mě to nikdy v životě nenapadlo, že se naše cesty střetnou zrovna v Nottinghamu, ale především děkuju, že mě podporuješ v mých rozhodnutích a jsi přesně takový, jaký jsi. Takový prosím zůstaň!

Dá se vůbec celý rok žít jen s pár věcmi ve dvou kufrech na kolečkách?
Ano. Dá! Nakonec samo cestování mi pootevřelo dveře k velice kouzelnému stylu života - minimalismu a já jsem se naučila žít jen s tím, co doopravdy potřebuju. Zjistila jsem, že mám spoustu, ale opravdu spoustu věcí a ve finále má člověk vždy jen pár nejoblíbenějších věcí, které používá nejčastěji. Díky tomu, že jsem byla nucená se takto naučit žít, mi najednou život přijde jednoduší a rozhodně si ho nemusím komplikovat rozhodováním pro kterou věc se zrovna dneska rozhodnu z těch všech.


A co bude dál?
Jak víte, momentálně jsem na 5 měsíců na Madeiře. Až se vrátím, budu opět pokračovat ve svém bakalářském studiu a budu se ho snažit pečlivě a řádně dodělat. Také bych chtěla zůstat v Česku. Teď mě vůbec neláká vyjíždění a usazování se opět na nějakou delší dobu v cizině. Ale cestování jako takové mám ráda pořád a chci v něm nadále pokračovat, ale jen rekreačně prozatím, či jak to jinak/lépe říct. Prostě se chci usadit v Česku a při tom sem a tam objevovat nová místa.

To je tak asi vše, co bych k tomuto tématu chtěla říct. Pokud i vás láká cestování i s tím, že byste se někde chtěli na nějakou dobu usadit, určitě si za tím běžte! Dnešní možnosti jsou neuvěřitelné a dle mě i nekonečné. Jak se říká, kdo chce, najde si vždycky způsob, jak to udělat. Stačí jen udělat to rozhodnutí. A pokud se takto plánujete rozhodnout, držím vám všechny palce, určitě to bude skvělé rozhodnutí, díky kterému budete těžit opravdu hodně. Ale nakonec přece jenom nezapomínejte - všechno má svůj čas . . . :)

You Might Also Like

15 komentářů

  1. ...všechno zlé i dobré se pro NĚCO děje a vždy nás posune o kus dál ����❤️

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj Domčo, je úžasné co jsi vše za ten rok zažila doufám, že pěkné zážitky převážily ty špatné a že procestuješ ještě mnoho míst.
    Aneta Seidlová :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Anet, děkuju moc, jsi hodná, doufám, že se ti také dobře daří :))

      Vymazat
  3. Moc pěkný článek! Taky mám vztah na dálku a všechno o čem píšeš velice dobře znám. V zahraničí jsem byla dohromady asi 4 roky a všichni se mě ptají, proč se vůbec vracím do ČR, ale já jsem tu ráda a nějak to ani nedokážu vysvětlit. Miluju cestování, ale už asi nikde nechci žít delší dobu, jedině u přítele v Portugalsku. BEAUTYPUSINKA

    OdpovědětVymazat
  4. Hezký článek Domi, hlavně ta část o rodině.Máme radost z Lojzíka...
    Š+V.

    OdpovědětVymazat
  5. nádherný článek!! :) já jsem na tak dlouhé cestování asi moc velký posera a obdivuju lidi, kteří se k tomu odváží a jedou třeba na druhý konec světa :) a možná je dobře, že cestování mělo plusy a minusy, ale člověk si pak aspoň začne vážit věcí a pozná, co je pro něj opravdu důležité :) a je moc dobře, že tě rodina podporuje, taky bych svoji rodinu za nic nevyměnila ♥ a přeju taky hodně štěstí s Lojzíkem, láska je v životě hrozně důležitá a jde s ní všechno líp ♥ :)

    OdpovědětVymazat
  6. Wau, viem si predstaviť, koľko zážitkov si musela zozbierať! Krásne fotografie ✿

    Blog de la Licorne

    OdpovědětVymazat
  7. Very nice Fashion Amazing post, I like photos visit here my blog post and Leave your comment here

    Packers and Movers Bangalore
    Movers and Packers Bangalore

    OdpovědětVymazat
  8. Domčo, jsme za tebe neskutečně ráda, že špatný období je v tahu a budu držet palce aby vám to s přítelem klapalo!:)
    Cestován není bohužel vždycky růžový, ale zase akt, že kdyby bylo jednoduchý, tak nám to nic nedá a nic se nenaučíme:)
    Užívej si Madeiru a buď šťastná:)

    OdpovědětVymazat
  9. Nádhera. Přeju spoustu dalších a hlavně krásných zážitků. :)

    Nikola

    OdpovědětVymazat
  10. Moc super článek.. Někdy to žití bez rodiny v zahraničí jednoduchý není.
    www.basedindubai.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Super článok! Určite budem sledovať ďalej!:)

    OdpovědětVymazat
  12. Nádherný článok! Musela si toho naozaj veľa prežiť, cestovanie milujem, ale zatiaľ som v zahraničí nebola dlhšie ako 2 týždne :)

    FRENCHSTYLE

    OdpovědětVymazat

Počet zobrazení stránky