středa 12. dubna 2017

Room tour

Tak, zapotila jsem se u toho teda opravdu pořádně, navztekala jsem u toho možná víc, než bylo potřeba a dávala to do kupy víc jak týden. Výsledek je tedy tady, úplně na 100% s tím spokojená nejsem, ale nepředpokládám, že bych byla ani kdybych to předělala, tak snad se vám bude video aspoň trošičku líbit, aneb slibovaný Room tour z mého švédského pokoje je konečně tady! :)


Tak se mějte krásně a já se budu těšit zase u dalšího článku :)

PS: Omlouvám se za to, jak občas strkám do českých slov anglickej word stress, poslední dobou s tím hodně bojuju a jak se to vždy snažím natáčet spontánně a nepřetáčet to, tak mi to hold občas sem tam ujede. Budu na tom přepínám z aj do čj muset zapracovat. . . :D

úterý 4. dubna 2017

Weleda granátové jablko

Je to už pár dní, co vlastním tyto dva produkty od Weledy z řady granátové jablko, tudíž jsem je mohla opravdu řádně otestovat, podrobit různým podmínkám i prostředím a nyní je na čase přinést vám porovnání a mé dojmy z toho jak u mě obstály.


Oba produkty jsem si brala s sebou do Švédska a to z jednoho naprostého důvodu. Nikdy předtím jsem nijak granátovému jablku neholdovala, ale minulý rok se to změnilo. Úplně jsem mu propadla a pořád jsem si ho kupovala, loupala, jedla a zkoušela v různých podobách. Má láska ke granátovému jablku by se dala přirovnat asi jako k mé lásce k avokádu. Vůně obou produktů je tak omamná, že jsem je v ČR nemohla nechat za žádnou cenu!


Já a olejíčky. To je jedno velké téma už od doby, co mě trápí nedostatek spánku, změny počasí, či vzduchu (hlavně při letech delší než dvě hodiny) a při jiných stresujících momentech, protože se mi ihned napne pokožka, je suchá, šíleně mě svědí a já se můžu zbláznit, proto nikam v zásadě nejezdím bez olejíčků, protože jeden prostě nikdy neví . . . Většinou jezdím s opravdu hodně mastnými krémy, protože se mi nechce tahat velké balení olejíčků, ale tentokrát byla volba jasná tím, že tu jsem na delší dobu a ne na pár dní!

Tenhle olejíček mě tu drží nad vodou prakticky po každé párty - tedy rozuměj skoro více než polovinu každého týdne. Opravdu skvělé je na něm to, že se rychle vstřebává a nezanechává mastné fleky na mém polštáři. A už při prvním použití si můžu ihned oddychnout, protože zabírá opravdu rychle a má pokožka je ihned regenerovaná.

Složení - Jojobový olej, sezamový olej, slunečnicový olej, olej z pšeničných klíčků, makadamový olej, extrakt ze semen prosa, limonen*, olej ze semen granátového jablka, nezmýdelnitelný podíl olivového oleje, extrakt z okvětních lístků slunečnice, parfém*, linalol*, citronelol*, geraniol*, citral*, eugenol*, kumarin*, farnesol*. (*z přírodních éterických olejů)


Krém na ruce je moje nutnost, bez toho bych nikdy neopustila dům ani kdyby hořelo! Navíc tenhle je fakt boží. Doposud byl vždy můj nejoblíbenější ten z mandlové řady, ovšem teď si nejsem jistá, zda-li ho nevystřídá tento granátový. Vstřebává se opravdu prakticky ihned, což je věc, kterou ocení opravdu každý z nás. Vůně je božská, takže pokud milujete granátové jablko, tak vás tahle vůně fakt dostane!  Navíc je ohromující, že vůni cítíte i po delší době, jen tak opravdu nezmizí. A co se týká regenerace, tak ta je opravdu na jedničku! 

Složení - Voda, sezamový olej, glycerin, alkohol, glyceryl stearát SE, bambucké máslo, mezmýdelnitelný podíl olivového oleje, slunečnicový olej, olej ze semen granátového jablka, extrakt ze semen prosa, extrakt z kořenů listnatce ostnitého, extrakt z okvětních lístků slunečnice, xantanová guma, kyselina stearová, kyselina palmitová, parfém*, limonen*, linalol*, citronelol*, benzyl benzoát*, geraniol*, citral*, eugenol*, kumarin*. (*z přírodních éterických olejů)



Já tedy nemůžu jinak než hodnotit naprosto kladně a spokojeně! Oba produkty jsou pro mě vysoce návykové. A jak jsem již zmínila výše - doposud pro mě vždy byla nejoblíbenější mandlová řada (některé produkty z této řady jsem si také brala s sebou), ovšem myslím, že pomalu a jistě začnu být závislá na této řadě! Upřímně si ani nechci představovat, co se stane, až produkty spotřebuju, neboť jsem na ně zatím nikdy ve městě nenarazila. Tady to s kosmetikou není jen tak. Drogerie tu nikde nemáme, kosmetika se prodává v obchodech jako Lindex, H&M a podobně, takže to bude opravdu zajímavé, ale stále spoléhám na to, že je objevím v nějaké lékárně.

Pokud vás produkty zaujaly, tak olejíček sežene zde - 479 Kč za 100 ml a krém na ruce zde za 239 Kč.

Tak se mějte hezky a já se zase brzo ozvu! :)

pátek 31. března 2017

Raffaello dort

Je tomu už pár dní zpět, co jsem pekla tento dort. Ema slavila narozeniny, já miluju kokos, ona taky, já měla chuť na dort, ona se ráda dělí o jídlo, tenhle dort už jsem jednou pekla a měl obrovský úspěch, tak proč to všechno nespojit dohromady a prostě si neudělat hezký den, že jo? Ovšem pozor, jak poměrně často s oblibou říkám: "Swedish ingredients suck" (hlavně když přijde na pečení), tak ne jinak tomu bylo i tentokrát. Ta jejich mouka je prostě divná a výsledek korpusu byl naprosto fatální, zkrátka tahle to vypadat nemá, takže pokud to budete zkoušet, tak se nedivte, že budete mít jinačí a hezký výsledek! Ovšem důležité je, že dort měl i přesto všechno fenomenální úspěch a věřte mi, že pokud ho ochutnáte, tak si ho ihned zamilujete!


Budete potřebovat:
Korpus
  • 6 bílků 
  • špetka soli
  • 200 g krupicového cukru
  • 1 lžíce bramborového škrobu
  • 150 g mandlové moučky (jemně pomletých mandlí)
Krém
  • 500 g mascarpone
  • 160 g smetany ke šlehání
  • 50 g moučkového cukru
  • 50 g strouhaného kokosu
+
  • kokosové lupínky
  • opražené mandlové lupínky
  • ovoce
1. Na pečicí papír si narýsujeme tři kružnice o průměru 20 cm. Papíry položíme na plechy.  Bílky ušleháme se solí na pevný sníh, postupně po lžících do něj zašleháme krupicový cukr a na závěr bramborový škrob. Vařečkou opatrně zamícháme do sněhu mandlovou moučku. Sníh rozdělíme na tři části a každou rozetřeme na připravené kruhy na pečicím papíru. Pečeme všechny tři naráz 1¼ hodiny v troubě vyhřáté na 150°C. Po upečení necháme úplně vychladnout.

2. Mascarpone vyšleháme spolu s cukrem, přilijeme k němu smetanu a šleháme, dokud krém nezhoustne, ale nesmí se přešlehat, aby se nesrazil. Před koncem šlehání přidáme kokos.

3. První plát položíme na servírovací talíř nebo podnos, potřeme jej ⅓ krému, přikryjeme druhým plátem, potřeme druhou třetinou krému, na který položíme poslední plát a potřeme poslední částí krému.

4. Dort ozdobíme mandlovými a kokosovými lupínky, ovocem či kuličkou Raffaello. Čerstvě připravený dort je velice křehký a upřímně vám doporučuji vyčkat celou noc, či den, kdy se korpus nasákne krémem a dort je ještě lepší!


Zkrátka věřte, že jakmile jednou ochutnáte, ihned se zamilujete! :)

úterý 28. března 2017

Jaro je tady

Jaro ve Švédsku je úžasné. Musím říci, že jsem ještě asi nikdy hezčí jaro nezažila. A vždycky když si myslím, že už mi došly slova a víc očarovaná už být nemůžu, najdu vždycky nějaké nové místo a zamiluju se do Švédska ještě víc. Jelikož tu léto nebývá opravdu příliš horké, lidé tu dokáží opravdu ocenit každé hezké počasí. Proto nebylo velkým překvapením, když bylo v zimě trochu nad nulou, svítilo slunce a nefoukal vítr a všichni byli ihned venku a grilovali.


Proto BBQ v zimě byla na mém wishlistu a podařilo se mi to splnit a bylo to báječné, nikdy jsem to nezažila a moc jsem si to užila. Ale teď je tu jaro a jarní BBQ mají něco mnohem víc do sebe. Ráno mě vzbudí sluníčko, otevřu si okno, mám úžasný výhled na les za naším domem, venku zpívají ptáci, nikde nikdo, to je prostě pohoda.


A pak odpoledne pobalíme věci a jedeme k jezeru. Je to spontánní, nedomluvené a má to něco do sebe. Všichni si to užíváme, je to děsná sranda, zpíváme, děláme marshmallow a ležíme v trávě. Doma už jsem nám dokonce rozdělila deky na dvě kupy. Jedny určené na grilovačky - nechci je pořád prát dokola a druhé, co jsou vyprané, nažehlené a na doma.


A takové jsou pro mě dokonalé víkendy. Spontánní víkendy na kolách u jezera s přáteli, vůní klobás, domácích housek na burgery, prsty opatlané od marshmallow a první opalování se na dece s prvním jarním vánkem ve vlasech.


No a aby to nakonec taky dokonale skončilo, tak potom vždy chodíme večer do sauny. Hned vedle našeho domu máme saunu, kam můžeme každý den chodit zadarmo. No já nevím - myslím, že nemůžu najít jeden jediný důvod, proč to tady nesnášet . . . Jsem tady tak šťastná :)


A jaký byl váš víkend? :)

pátek 24. března 2017

Co? Kdy? Jak? Proč? 2. díl

Dobréééé ráááánooooo! ♥ Tak jo, myslím, že by nebylo moc milé přeskakovat, páté přes deváte, bla bla, nemám chuť na podivnej guláš - žádná všehochuť. Ježiši, co to plácám. . . Abyste rozuměli, je přesně pátek, můj laptop ukazuje přesně 0:00, akorát jsem přišla domů a měla jsem chuť pro vás sepsat další článek. A myslím si, že by bylo fér pokračovat tam, kde jsme minule skončili.


Pokud vám náhodou unikl začátek, tak je tady. Pokud mě má paměť nemate, tak jsme myslím naposledy skončili u toho, že jsem se zmínila o tom, že jsme se rozešli s přítelem, což byl asi hlavní faktor, který odstartoval celou mou cestovací mánii. Zrovna včera jsem o tom přemýšlela. Nikdy jsem mu to neřekla, protože když jsme to ukončili, tak jsme spolu nějak moc nemluvili (respektive čti - já s ním :D) a po tom co jsem se přes všechno přenesla, tak už nejsme v kontaktu. Ale jsem mu vděčná, že to udělal. Strašně moc!!! Kdybysme i nadále setrvávali v našem vztahu, tak si asi ani nechci představovat, co by bylo. 


Nic netrvá věčně a každý má nějakou určitou roli, a jakmile ji splníte, je čas jít dál. My jsme si předali to, co jsme měli a bylo na čase jít dál. A já ti za to všechno děkuji. VÁŽNĚ! Jinak by tu nebylo místo pro začátek, který poté následoval. A já jsem momentálně šťastná, jako nikdy předtím. Tohle je pro mě to nejlepší, co kdy mohlo nastat, plním si své sny a miluju život. Je to pro mě jedna nekonečná párty, kterou nedokážu zastavit. (PS: ani když mám opravdu kocovinu, jsem s hlavou v záchodě a moji kamarádi zběsile klepou na dveře, jestli jsem oukej. Víte co následuje ještě téhož rána, kdy se po třech hodinách vzbudím ze svého blackoutu? Zapínám party playlist na svém Spotify a tancuju, zpívám, děsně se směju, jsem ráda, že jsem se vzbudila ve svém pokoji a snažím si vzpomenout, jak moc jsem v noci bavila své okolí. A nikdy neřeknu: "Od teď už jako fakt nepiju!". Fakt nechápu, co je se mnou špatně a kde pořád beru tu energie. I mě to dost udivuje! Vážně! :D)


Ale nebylo to snadné najít tuhle cestu. Hodně mi k tomu pomohli motivační knížky, na které jsem se často odkazovala v knižních článcích či na Instagramu. Musela jsem zase začít úplně od začátku. A záhy na to jsem přišla na jednu věc. Jak mě vlastně vůbec někdo může mít rád, dokud nemám ráda sama sebe? Hmmm? Přemýšlejte o tom trochu. Možná vám to třeba teď nedává smysl, ale třeba  jednou časem bude. Jakmile se naučíte mít opravdu rádi sami sebe, dokážete mít potom rádi i svět se vším všudy. Zkrátka takový, jaký je. Život vás miluje (na to nikdy nezapomínejte) a vždy pro vás chce jen to nejlepší, i když je někdy cesta dlouhá, plná překážek.


Máte krátké nohy, nejde dělat velké kroky, občas ztratíte směr, občas potřebujete postavit most přes řeku a ne všechno jde hned a snadno. Některé cesty musíte projít i klidně 10x než opravdu pochopíte, co si máte z dané lekce konečně vzít. Ale pak až vám to konečně dojde . . . Ach, jste připraveni! A když jste připraveni, váš učitel se objeví a . . . jste připraveni na tu jízdu?


Všechno je to o lásce! Lásce k sobě, k bližním, ke svému nepříteli, ke všem maličkostem a radostem všedního dne a přesto všechno - chybovat je lidské, ale odpouštět je božské, na to taky nezapomínejte. Ale začněte u sebe - to je teprve královské! Mít ráda sama sebe, takovou jaká jsem! Milujte a malujte, tadadadááá, protože život vás miluje a nakonec poznáte, že všechno dává později smysl a vše zlé je opravdu jen pro něco dobrého.


Užijte si dnešní den i následující víkend. Každý den je unikátní, prožijte ho naplno, nikdy nedostane šanci ho prožít znovu. Dostaňte z toho maximum a milujte ho se vším, s čím přijde! Krásný víkend ♥

úterý 21. března 2017

Tak jo . . .

Tenhle nápad jsem dostala minulou středu. Potom jsem vám to slíbila na Instagramu, že to maximálně během čtvrtka postnu (tohle překvapení) a voaláá, ono je úterý . . . :D Teď nemám v plánu přijít s 150 výmluva, ale pravda je taková, že jsem to prostě necítila, nebylo to ono - a přesně v tohle tak trochu věřím. 


A dneska jsem cítila, že je ten správný den. Ono celkově dneska bude opravdu moc super den! Ale už nestíháááám a musím běžet pryč, tak jestli chcete dneska vědět víc, tak sledujte Insta stories, až bude odpoledne/večer trochu klid, tak vám tam řeknu víc. Tak jo. Tak se mějte a užijte si to, paaaa ❤ :)

    


neděle 12. března 2017

Máslové croissanty

Zcela upřímně přiznávám, že tohle tak úplně nebylo mé poprvé. Croissanty už jsem zkoušel upéct 2x. Poprvé když mi bylo 15 a podruhé, když mi bylo 18 a vždy to dopadlo katastrofálně. Vždy jsem to totiž chtěla uspěchat a výsledek nebyl absolutně ohromující, protože tohle prostě uspěchat nejde! Ale od té doby, co jsem ve Švédsku a mám na spoustu věcí plno času, tak jsem sebrala kolo, dojela do obchodu pro máslo a mouku a pustila se do toho! Vzbudila jsem se ve čtvrtek v 11 ráno po párty, neměla nic na práci a čas byl ideální, takže mi to vycházelo, abych croissanty pekla v pátek ráno a byly hned čerstvé ke snídani.


No věc se měla tak, že následně ten den ještě večer, když už těsto bylo připravené v lednici k celonočnímu odpočinku, jsme se dohodli, že půjdeme na pivo a já přišla domů zase po půlnoci a bez mučení přiznávám, že následující vstávání v 5:30 bylo zabijácké, ale stálo to za to. Pozvala jsem Beu, Ariannu, Margaux, Ane a Kevina, což byl dost špatný tah, protože on je Francouz a celou dobu se mi smál za to, že má anglická výslovnost slova croissant, je prostě trapná a špatná, protože, ta francouzská je prostě lepší. Ale co na tom . . . Všichni jsme se po nich mohli utlouct, umírali jsme blahem a já byla opěvována jako královna dokonalých croissantů!


Budete potřebovat:
  • 350 ml mléka 
  • 50 g třtinového cukru
  • 14 g instantního droždí
  • 440 g hladké mouky plus na vál
  • lžíce mořské soli
  • 340 g másla
  • 1 šťastné vejce na potření
1. Smíchejte vlažné (ne horké) mléko s cukrem, droždím a nechte vzejít na teplém místě. Až bude kvásek krásně nabublaný smíchejte ho s moukou, solí a ideálně pomocí kuchyňského robota s hnětacími háky vypracujte jemné a velmi hladké těsto. Přibližně 10 minut.

2. Přemístěte těsto na pomoučený vál a dál pokračujte v hnětení tentokrát rukama. Přidávejte jednou za čas trochu mouky, tak aby výsledné těsto bylo hladké a trochu lepivé. Vyválejte z těsta obdélník silný přibližně 3-4 cm, zabalte ho do fólie a nechte vychladit v lednici alespoň hodinu.

3. Mezi dvěma pečícími papíry si pomocí válečku na těsto z bloku másla vytvořte čtvercovou placku přibližné velikosti jako je chladící se čtverec těsta. Máslo nemusí být úplně změklé. Váleček používám spíš na tlučení a mačkání másla než rozvalování. Máslo také vychlaďte, postačí 10-25 minut.

4. Na lehce pomoučený vál položte těsto, rozválejte ho na dvojnásobnou velikost a postupujte jako na obrázku. Do středu umístěte máslo úhlopříčně, zabalte jako obálku, oprašte přebytečnou mouku a rozválejte na obdélník. Válečkem příliš netlačte, spíše mírný tlak a opakovaným pohybem rozválejte. Těsto oprašte, přeložte na třetiny, zabalte do fólie a nechte opět vychladit 1 hodinu.

5. Ještě 3 krát rozválejte a na třetiny přeložte zpět těsto. Mezi každým válením hodinu chlaďte. Před finálním tvarováním chlaďte alespoň 6-8 hodin, ale ne více jak 18 hodin, potom by už dobře nekynulo.

6. A teď tvarování. Vycházejí přibližně na 16 kusů a je fajn, když se Vám vejdou na dva plechy vyložené pečícím papírem. Postupujte asi ideálně zase podle obrázků. Těsto rozválejte na pás úzký 20-25 cm a velmi dlouhý, tak že se Vám nevejde na vál. Pomocí nože nebo rádýlka nakrájejte na trojúhelníky (můžete si pomoci i pravítkem) jejichž základnu ve středu nařízněte tak 1,5 cm. Z každého trojúhelníku rolujte rohlíček od základny směrem ke špičce. Croissanty pokládejte na plech s velkými rozestupy a špičky rohlíčků můžete zahnout dovnitř. Potřete rozšlehaným vejcem s jednou lžící vody a nechte kynout v teplém prostředí přibližně 1,5-2 hodiny. (Kynutí v nahřáté troubě nedoporučuji, máslo by se mohlo předčasně uvolnit z těsta.)

7. Předehřejte troubu na 200°C horkovzdušnou. Vykynuté croissanty znovu potřete vejcem, umístěte plechy do horní a spodní třetiny trouby a pečte 10 minut. Poté plechy prohoďte a dopečte dalších 8-10 minut. Barva napoví. Chladit ideálně na mřížce a servírujte ještě teplé.)


Recept není můj, ale je z mého nejoblíbenějšího blogu Kitchenette, tak pokud vám nebude něco jasné, tak doporučuji kouknout tam. A určitě recept vyzkoušejte a hlavně nikam nespěchejte. Garantuji vám, že od teď budete královnou snídaní i vy! Takže

Bóóóón appetit!

středa 8. března 2017

Co? Kdy? Jak? Proč?

Domi, ty pořád někde seš . . . Kam zase letíš? Hele a ty jako nestuduješ? A kde na to pořád bereš peníze? Ty vogo a ty tam jako bydlíš? A s kým tam seš? Hele ona zase Domča někde s někým je, jo? Myslím, že těchto dotazů z mého okolí a z vaší strany bylo už tolik, že jsem se rozhodla, že je na čase na ně pomalu ale jistě začít odpovídat. Tak já teda dneska začnu . . . :)


Asi bych měla začít postupně, hezky od začátku. Tohle všechno nezačalo jedním kouzelným lusknutím prstu. Ne, netrvalo to teda zase tak šíleně dlouho, ale přece jen nějaký čas jsem tomu obětovala. Zlomový v tom byl minulý rok. Jestli jste všímaví, tak vám určitě neuniklo, že můj bývalý přítel, kterého jste občas viděli ať už tady nebo na instagramu už není můj přítel. Nechci mluvit za někoho jiného, takže budu mluvit jen sama za sebe. Ze začátku jsem v tom vztahu byla hodně šťastná - růžově šťastná, vztah mi hodně dal i vzal, ale poslední rok nebyl teda vůbec růžovej. Já jsem v něm nebyla vždycky šťastná, plácala jsem se životem sem a tam, nevěděla jsem, co pořádně chci a především jsem měla strach z toho vztahu odejít.


Přece jenom jste s někým skoro 4 roky, jste na toho člověka zvyklí, máte v něm nejlepšího přítele, partnera a najednou mám být po čtyřech letech sama? Pane Bože ne! Vždyť já už ani nevím, jaký to je . . . Jo a taky navíc ten a ten říkal už od začátku, že nám to nevydrží a po nějakým čase se rozejdeme a tenhle člověk v náš vztah taky nikdy nevěřil, takovou radost jim přece neudělám! Co na tom, že v tom vztahu nejsem šťastná, vím, že on mě nemiluje takovou, jaká jsem (jestli mě teda ještě vůbec miluje), vůbec nic neděláme, nechce se mnou nikam cestovat, nemůžu vystát to, jak pořád dělá to, za co mi sám nadává a bla bla. Už toho bylo příliš moc a nakonec přišel rok 2016 a tahle celá bublina byla už natolik veliká, že on naštěstí udělal první krok a prásk - bublina praskla.


Víte, co je směšný? Úplně přesně si pamatuju na svoje první slova po rozchodu, který jsem měla v hlavě: "Ježiši, konečně nebudu nemuset pořád šetřit peníze na všechny ty drahý dárky a kraviny" . . . :D :D No a pak jsem šíleně brečela několik dní, nejedla pár týdnů, nechala se ostříhat, vybělit zuby a měla jsem prázdno hlavě s jedním velkým otazníkem. Trvalo mi to nějakou dobu než jsem se z toho vzpamatovala, přece jenom měla jsem ho ráda, navíc po nějakým čase vyšla na jevo všechna špína a lži, který měly být celýmu světu a hlavně především mně navždy utajený. To už pak člověk opravdu neví, co si o celý situaci myslet. Chtěla jsem, abysme zůstali přátelé přece jenom jsme spolu byli tak dlouho, ale . . .  ne, tohle bylo moc. Teď už mi to je samozřejmě jedno, je to jeho věc. :)

V rámci času, kdy jsem se snažila dát do kupy jsem občas mívala stavy, kdy jsem se cítila doma příšerně. Měla jsem strašné nutkání si zabalit kufr a někam odjet, ale nešlo to a o cestování jsem toho taky moc nevěděla. Potom jsem se rozhodla odjet na celý léto jako au pair se Student Agency a následně na to odjet na půl roku do Španělska. Bála jsem se samoty, nevěděla jsem, jak s tím naložit, co dělat a děsilo mě to. Potom jsem usoudila, že to je naprostá kravina, že akorát utíkám sama před sebou, svými problémy a nic se nevyřeší, dokud se sama nedám do kupy. Zpětně si myslím, že to bylo docela dost logický a jsem ráda, že jsem to tak udělala.


Trvalo mi to zhruba necelý půl rok, než jsem se z toho vzpamatovala. Bylo to před létem, přišel obrovský zlom a všechno začalo pracovat na plné obrátky. Vždycky jsem chtěla cestovat, ale nic jsem o tom nevěděla. Ale jelikož jsem po tom opravdu hodně toužila a vesmír tomu chtěl, začaly se najednou dít zajímavé věci. Začala jsem do svého života přitahovat knížky, lidi, události a jiné věci, které mi dávali odpovědi na mé otázky. Všechno se najednou zdálo snazší, dávalo smysl a já zjistila, že cestování není vůbec o penězích. A tak jsem učinila velké rozhodnutí!


Rozhodnutí bylo následující. Do konce roku 2016 procestuju ČR, jak jen to půjde, budu dělat věci, které miluju, vytřískám z toho maximum a pak po Vánocích si zabalím kufr a adios! Celý rok 2017 prožiju v zahraničí. Pro první část jsem měla plán - Švédsko. Ale dál se snažím neplánovat, protože co má být, to bude a já věřím, že tak, jak to má být, je správné a bude to úžasné.

Tím vším chci říct, že nic jen tak prostě nepřijde samo. Jak sami vidíte, já jsem to taky vždycky tak neměla a to, že mi píšete, že nemáte odvahu se takhle sbalit a někam odjet, je správně. Prostě to tak má teď být. Všechno přijde ve správný čas, až budete připraveni. :)

Na nic netlačte, nespěchejte, všechno má svůj čas. A jak vidíte, občas člověk musí něčeho zanechat,  něco ztratit, aby ve svém životě mohl udělat místo pro něco nového.

Tak a zbytek příště . . . :)

pátek 3. února 2017

Ahoj 2017

Ano, ano, vím, že už je únor, ale řekla bych, že tohle už je taková moje tradice, že první články nového roku píšu zásadně až v únoru :D. Ale to přece nevadí, všichni jsme toho teď měli tolik na práci a já jsem vám konečně chtěla říct ahooooj v dalším krásném novém roce!


 Já jsem to bohužel věděla už na konci léta, že  v průběhu podzimu i zimy bude můj blog tak trochu nefunkční a odstaven na druhou kolej. Chtěla jsem si splnit svůj sen a neměla jsem moc na výběr a hold některé věci musely dostat větší přednost. Bylo to pro mě šíleně hektické období. Věděla jsem, že před sebou mám své poslední tři měsíce v ČR a na jednu stranu jsem z toho chtěla tzv. vytřískat maximum a na druhou stranu tu bylo plno povinností, které jsem potřebovala dodělat.


 Většinou to vypadalo tak, že jsem vstávala v pět, před šestou už jsem byla v kanclu, pak jsem občas šla dopoledne do školy, z jedné kanceláře jsem ujížděla do další, potom zase do další práce, z práce na schůzku, potom na vlak a pak aby toho ještě nebylo málo, tak mi někdo večer napsal - stav se u nááás, máme tu drinky no a naráz byly 3 hodiny ráno. Pak přišel víkend a já zase chtěla vypadnout mimo město a tak jsme rychle balili na hory a uháněli pryč. Tohle byla neuvěřitelná jízda, jako na horský dráze. A aby toho nebylo málo, tak jsem si ještě vymyslela vždy něco geniálního jako: "Našla jsem děsně levný letenky, poleťme pryč na týden!" . . .


Potom ke konci roku mi přišlo, že už neutrácím peníze za nic jinýho než za jízdenky na vlak do Prahy a nevím, kde mi hlava stojí. Z okolí neustále přicházely reakce typu: "Hele studuješ ty vůbec ještě?!" Jistě, že jsem studovala! No, pravda je, že jsem do školy moc nechodila, jak jsem byla pořád pryč, ale chtěla jsem si sama sobě dokázat, že před tím, než se rozhodnu se na školu vykašlat, tak si sama sobě dokážu, že tohle zvládnu, aniž by mě z ní vyhodili. A upřímně sama nechápu, jak jsem to udělala, ale dokázala jsem to a během dvou týdnů, jsem měla všechno hotovo.


A pak to přišlo! Rozhodla jsem se, že už nechci zůstat v ČR, chci prostě vypadnout! Naprosto jasně jsem věděla, že jakmile se nesbalím a neodletím, tak se nikam neposunu v životě dál. Všechno bude pořád ve stejných kolejích. Je mi teprve 21, ale řekla bych, že jsem si toho v životě zkusila dost a věděla jsem, že už nechci pokračovat v tom, co jsem měla. Měla jsem slušně rozjetou práci, báječné klienty, skvělé lidi okolo sebe a nejbližší, které mám ráda nade všechno a oni mě vždy podporují. A ačkoliv to pro spoustu lidí bylo nepochopitelné proč chci odsud tak strašně moc pryč (což bylo vždy doprovázeno slovy, počkej jak se ti bude stýskat a uvidíš, že zlatě je v Česku) a i častokrát je to dost bolelo, tak já prostě musela.


Méně než 12 hodin před odletem jsem zjistila, že svůj život prostě nenacpu do odbaveného zavazadla s hmotností 23 kg :D a ještě jsem na poslední chvíli sháněla další kufr. Všechno jsem vlastně dělala na poslední chvíli a neplánovaně a bylo to to nejlepší, co mě potkalo. A pak jsem najednou nastupovala do letadla a letěla úplně pryč do neznáma, oči mi zářily jako nikdy předtím a já pořád jenom chtěla skákat radostí, nemohla jsem ze sebe dostat ani jednu jedinou slzu a vlastně se mi doteď vůbec nestýská. Rok 2017 nemohl začít lépe. ♥


A tak jsem tady a jsem nesmírně šťastná a musím říci, že tohle pro mě bylo nejlepší rozhodnutí mého života. Všechno jsem nechala v ČR a začala jsem prakticky skoro úplně od začátku a jsem z toho nadšená. Už se nehoním za penězma, užívám si tu novu volnost, pracuju jen když se mi chce, objevuju nová místa, poznávám báječný lidi a nevím, co to je nuda. Opravdu miluju svůj život!


A jelikož jsem se tu už docela rozkoukala a sem tam si udělám čas na to otevřít notebook, začnu vám psát články o mém životě ve Švédsku a ukážu vám všechny zajímavé věci a asi vám sepíšu i nějaké cestovatelské články, protože na to poslední dobou dostávám docela dost otázek, jak to pořád dělám, že jsem neustále někde pryč, kde na to beru peníze, čas a podobně.


No a myslím, že je na čase už toho nechat. Já už akorát přemýšlím, jakou novou zemi zase objevím a jaké výlety naplánuji a řekla bych, že i článek sám o sobě je už dlouhý dost . . .

ALE UŽ STOP O MNĚ! Teď mi řekněte zase něco vy, jak se máte, co nový rok, co plánujete, co je nového atd., protože jsem neměla moc čas sledovat vaše blogy v poslední době, ale už se těším, až to napravím! ♥

PS: pokud chcete, veškeré mé dění ve Švédsku můžete sledovat v mých stories na instagramu. Já vím, občas je tam moc alkoholu a pařeb, ale věřte, že si to tu snažím jenom užívat a to nejhorší si nechávám pro sebe. :D